Zdravý životní styl

Sebevědomí na bodu mrazu a v hlavě chaos. Selský rozum mi říkal něco jiného, než konvenční medicína doporučovala. Nesouhlasila jsem s lékaři, že se po imunitní stránce nedá nic dělat, ani jsem si s některými z nich moc „nesedla“, jsem od přírody zvědavej a zvídavej člověk a někteří doktoři nemají rádi pacienty, co mají otázky a na všechno se ptají:-). Všeobecně lékaři bohužel nemají čas, který by mohli pacientům věnovat. Nemají čas pořádně všechno do hloubky vysvětlit. A někdy ani chuť.. Ale rozhodnout se musíte sami..
A kdo by si troufl rozhodnout se bez pořádných informací? V té době jsem „objevila“ pana profesora Michálka, který se mnou probral různé možnosti, všechno mi do detailu vysvětlil a objasnil. Jsem panu profesorovi moc vděčná za jeho přístup, za informace i za pomoc.
Po mé zkušenosti jsem k panu profesorovi vzala i svou 90ti letou babičku. V té době byla babička úplně nesamostatný človíček s diagnostikovanou Alzheimerovou chorobou. Nebyla schopna ujít ani pár kroků, potřebovala vozíček, plíny, užívala desatero léků... Po 4 měsících léčby a dodržování doporučení profesora Michálka ohledně výživy, cvičení či procházek babička ujde s chodítkem cca 600m, pleny už má jen na noc, polovina léků je vysazena, v rámci možností babička cvičí, chystá si sama snídaně a je přiměřeně orientovaná v čase i v prostoru. Zvládáme to prostě všichni v pohodě :-) Konvenční lékaři kroutí nevěřícně hlavou, že to není možný, cože s tou babičkou provádím... A i tady jsme u některých z nich narazily s babičkou na zvláštní přístup: přijdeme obě, ale mluví jenom se mnou, s babičkou vůbec nekomunikují, nebo jí říkají ONA. Babička pak cestou pláče, uvědomuje si, že ji degradují. Pan profesor Michálek je zcela jiný, jedním slovem perfektní a babička se u vás cítí skvěle! A já jsem moc ráda, že si mohu užívat chvíle s babičkou. A jsem také šťastná, že mohu dělat to, co miluji: hrát v kapele a pořádat svůj vlastní hudební festival ☺

"Méně"

Po několika týdnech od operace mi bylo na chirurgii doporučeno podrobit se návazné léčbě na onkologii - systémové chemoterapii, v důsledku metastáz do lymfatických uzlin.
Následně jsem asi 1 měsíc prožívala vnitřní boj, zda se podrobit tomuto doporučení, protože na základě informací o průběhu a postupech léčby, které jsem si zjistila od lékařů - onkologů a na základě informací obecně známých, jsem považovala chemoterapeutickou léčbu za pomalé umírání. To nebyly ani informace, vnímala jsem to vše spíše jako strohá oznámení bez jakékoli známky naděje, že může být lépe, bez jakékoli empatie s pacientem...
Po tomto psychicky velmi vyčerpávajícím období jsem přišla, díky doporučení dobrých lidí, do kontaktu s klinikou Cellthera, osobně s jejím vedoucím lékařem prof. MUDr. Jaroslavem Michálkem, Ph.D.
Hned na úvodní konzultaci jsem se dozvěděla, že existují i mnohé jiné pohledy na mé onemocnění a možnosti přístupu k jeho léčbě, než jaké nabízí standardní medicína. V neposlední řadě jsem zažila od základu zcela odlišný přístup k pacientovi, než s jakým jsem se setkala na onkologii - tento citelný rozdíl se dá jen těžko slovy vyjádřit...
Bylo pro mne „nové“, že do procesu léčebných postupů mám právo vstoupit aktivně i já sama. Mám možnost se rozhodnout, jaké léčbě se podrobím, ale také i co ve svém životě ze svých zvyklostí jsem ochotna v zájmu svého uzdravení změnit a opravit... svoji životosprávu, stravovací zvyklosti, ale i vztahy a základní postoje k sobě a druhým... Hlavním cílem všech snah má být podpora a nastartování imunity, aby se samo tělo dokázalo nemoci postavit a bojovat s ní. Zaznělo tu ale rovněž, že rozhodnutí, zda se podrobím, kromě těchto důležitých opatření, i konvenční léčbě, je na mně.
V této době bylo velmi povzbudivé slyšet osudy konkrétních pacientů, kteří dosáhli příznivých výsledků - těch, kteří kromě podstoupení standardní léčby učinili i všechny doporučené kroky k podpoře imunity, i těch, co se konvenční onkologické léčbě nepodrobili vůbec a vsadili pouze na princip imunity.
Podpořit imunitu znamená hlavně a radikálně změnit životosprávu. Pokud vím, že tento boj mám ve vlastních rukou a mohu průběh nemoci svým rozhodnutím a změnou svých zvyklostí zvrátit, věřím také, že touto cestou mohu nad nemocí zvítězit. V opačném případě nemoc zvítězí nade mnou...
Rozhodla jsem se jít do všeho naplno. Absolvovala jsem dvě vitamínové infuze. Změnila jsem podle doporučení kliniky svůj jídelníček. Zpočátku jsem se naučila jídlo nepřizpůsobovat své chuti, ale tomu, co mi prospívá. Za nějakou dobu jsem si pak uvědomila, že tomu, co mi prospívá, přicházím na chuť. Úplně jsem vyřadila sladkosti a bílou mouku. Živočišné bílkoviny jsem nahradila rostlinnými – především v luštěninách. Jím vařené obiloviny (většinou celozrnné) – rýži natural, jáhly, občas špaldové těstoviny, pečivo jsem téměř úplně vyřadila. Dále hodně zeleniny (syrové i vařené), ovoce, různé druhy ořechů a vše ostatní dle doporučení p. prof. Michálka. Vyhýbám se průmyslově zpracovaným potravinám. Delší období mi trvalo, než jsem přišla na to, jak odbourat zdroje svého dřívějšího dlouhodobého stresu. V současnosti zařazuji do životosprávy i pravidelný každodenní pohyb - chůzi, chůzi s holemi ap.
Během uplynulého půl roku, jsem kromě uplatňování těchto doporučení, podstupovala i infuze chemoterapie. Ty jsem velmi těžce snášela, přinášely mi mnoho fyzických i psychických útrap svými vedlejšími účinky. Z tohoto důvodu mi ošetřující onkolog dávky radikálně snížil na podstatně šetrnější. Doporučení kliniky Cellthera jsem však po celé toto období následovala naplno, bez zbytečných kompromisů. Nyní zažívám obrovskou úlevu a vděčnost, že vyšetření PET CT a krevní výsledky ukazují, že se moje nemoc dala na ústup.
Vím, že mohu těžko již nyní říci, že mám nad nemocí definitivně vyhráno.
Evidentní však je, že v tuto chvíli je na ústupu.
A já jsem nesmírně vděčná, že jsem mohla před několika měsíci, díky klinice Cellthera, vzít svůj příběh do vlastních rukou a následováním všech doporučení dát svému tělu vše potřebné, aby se svými vlastními silami a prostředky s nemocí popralo.

"Méně"

Pan doktor po prostudování všech dokumentů hned začal zjišťovat, kde mám největší problémy. Do té doby se mnou žádný doktor nemluvil víc jak 5 minut. Po více jak hodině udělal pan doktor závěr a doporučil léčbu, která mě dostala po nějakém čase z nejhoršího, a můj stav se začal zlepšovat. Po celou dobu léčby, která ještě probíhá, se o mě žádný doktor nepostaral, tak jako pan doktor Jaroslav Michálek, kterému plně důvěřuji a snažím se plnit všechny jeho rady.

"Méně"