Ortopedie a nemoci pohybové soustavy, sportovní medicína

Postřehy a poděkování: Mám artrózu obou kyčelních kloubů 4. stupně s průvodními „radostmi", bolestmi a omezením pohybu, co krok, to „au". Stála jsem před rozhodnutím, jak problém řešit. Buď operací, nebo metodou tzv. kmenových buněk. Po zjištění všech informací o operaci a následné několikaměsíční rehabilitaci se značným omezením nejen pohybu, nutnost berle a hlavně možných a v mém věku již nevylučitelných komplikací (např. po narkóze), jsem seznala, že bych tento stav psychicky nezvládla, nehledě k tomu, že všechny invazivní metody jakými operace jsou (pokud nejde o akutní případy a ohrožení života) považuji za poslední řešení.
Dozvěděla jsem se od svého zetě o nové metodě léčení pomocí kmenových buněk a po prostudování dostupných informací o metodě, posouzení všech pro a proti a srovnání problémů a omezení po event. operaci, bylo mé rozhodnutí jasné. Kontaktovala jsem firmu Cellthera, s.r.o. v Brně, zaslala jsem požadovaná data, během několika dní jsem obdržela podrobné info o principu léčebné metody, o způsobu provedení a trvání zákroku, o možných komplikacích, úspěšnosti či neúspěšnosti léčby a samozřejmě sdělení, že zákrok si pacient hradí sám, protože metoda doposud není hrazena ze zdravotního pojištění.
Začátkem prosince r. 2016 jsem podstoupila v Brně zákrok prováděný ambulantně. Prostředí skvělé a přístup personálu absolutně profesionální. Již jen příjemné a přátelské jednání po celou dobu mě psychicky velice pozitivně naladilo. Po zákroku jsem mohla odpočívat ve skvělém polohovacím křesle spolu s občerstvením a dárkem a po skončení cca po 3 a půl hodinách jsem v pohodě s instrukcemi lékaře odešla, po svých a s vynikající náladou. Jak praví jedno východní moudro, stav těla je stav duše. Někdo může namítnout, že když si to platím, je takový přístup samozřejmý. Ale celý život platím zdravotní pojištění a při občasné návštěvě lékaře, kterému za mě platí moje zdravotní pojišťovna, mám z jeho chování pocit, že obtěžuji (paní, co potřebujete).
Vím, že při věku 73 let nemohu od svého starého těla čekat zázraky a že budu za dva měsíce skákat jako dvacítka a dávat si nohu za krk. Ale již po necelých dvou týdnech po zákroku se bolesti kyčlí velice zeslabily a dnes, po dvou měsících prakticky jsem bez bolesti. Mimo to se mi o hodně zlepšil rozsah pohybu dolních končetin, třeba dát nohu přes nohu, při oblékání ponožek, i ve stoje, zvednout koleno téměř až k bradě, to jsem před tím nedokázala. Samozřejmě i nadále užívám potravinové doplňky na podporu obnovy chrupavek a vazů, cvičím, chodím na masáže, prostě pomáhám svému tělu :-))
A závěr? I kdyby k dalšímu zlepšení chrupavek kyčlí vzhledem k mému věku nedošlo, děkuji i za tento stav, kdy nemám bolesti, můžu v klidu spát a můžu se při svých aktivitách bez problému pohybovat. Bez jizev na těle a možná i na duši, bez berlí. Děkuji všem, kteří se na této metodě podíleli a podílejí, děkuji personálu za jeho skvělý přístup a profesionální provedení zákroku a přeji všem stálé úspěchy v práci a hodně spokojených klientů. A hlavně, aby tato neinvazivní a pokroková metoda konečně dostala uznání, byla tím pádem aspoň z části hrazena zdravotní pojišťovnou a tak byla přístupná široké veřejnosti. Nejde přeci jen o staré občany, ale problémy s nemocemi kloubů mají i mladí lidé, sportovci. Nepochopila jsem, proč kompetentní orgány tuto metodu neuznají. Když vidím v TV, jak stokrát za den běží reklamy na všemožné léky a přípravky, které navíc neléčí, ale jen na čas zbaví příznaků nemoci a člověk je nemocný dál, navíc škodí játrům, ledvinám, je mi záhadou, kde je ta stále proklamovaná péče o zdraví lidu a hlavně, kde je zdravý rozum! Metoda použití kmenových buněk vyjde přeci o mnoho levněji než operace, endoprotéza a následná dlouhá rehabilitace.
A na úplný závěr bych chtěla moc poděkovat mému zeti Richardovi a dceři Kateřině, kteří mi zákrok zaplatili. Byl to opravdu úžasný dárek pod stromeček. Díky.

"Méně"

Po příjezdu domů a po návratu k běžným činnostem se moje prsty staly více mobilními a byla jsem velmi potěšena, že moje ruka vypadala více "normálně" v porovnání s tím, jak vypadala několik posledních let – ztratil se otok prstů. Jediným zklamáním je kalcifikace v mém prostředním prstu, ale to se obávám, že se už nezlepší.
Jako učitelka tělesné výchovy a později ředitelka základní školy, jsem po většinu své kariéry vedla velice aktivní život, užívala jsem si golf a tenis. Bohužel, osteoartróza v mé pravé ruce negativně zasáhla můj dosavadní způsob života a možnost aktivního sportování. Můj stav se dále zhoršoval a já jsem už ani nemohla používat svou ruku při běžných domácích činnostech. Úplně nejhorší pro mne bylo to, že jsem ztratila nadšení pro hru na klavír, která byla v mém životě vždy velkým potěšením.
Teď jsem se ke hře na klavír vrátila, většinou hraji každý den a dokonce hraji i duety s kamarádem. Je mi 91 let, takže golf už asi moc intenzivně hrát nebudu, ale o to víc si teď užívám kriket, který mě velice baví. Posílám vám i dvě moje aktuální fotografie po zákroku - na jedné hraju golf a na té druhé kriket.

"Méně"

Když jsem se od svého lékaře dozvěděl o možnosti využít svoje vlastní buňky z mého vlastního tuku, rozhodl jsem se zákrok podstoupit. Výhodou sice je, že se buňky mohou aplikovat během jednoho zákroku do více oblastí, ale přece jen – důvěřuj, ale prověřuj – a napoprvé jsem podstoupil aplikaci do oblasti obou kolen.
Během jednoho měsíce se můj stav natolik zlepšil, že na kontrolu ke svému lékaři jsem šel hlavně proto, abych se objednal na další zákrok - aplikaci buněk do oblasti pravé kyčle. Teď je to 9 měsíců od zákroku, a kdybych měl myslet ekonomicky, tak vzhledem k výraznému zlepšení mého zdravotního stavu mohu jenom konstatovat, že to byla velice dobrá investice. Ano, nijak závodně neběhám, ale to jsem ani nikdy nedělal. Stačí mi to, že k chůzi nepotřebuji hůlku, klouby nebolí a já mohu klidně spát.

"Méně"